Sanitka 2 se odehrává ve zvláštním světě, kde se sanitkou jezdí bodří sedmdesátníci (fakt, Marek Vašut tam patří k mladším!) a novináři České televize čekají na letišti na doktora, který se vrací z mise Lékařů bez hranic.
Projekt, který režijně dostal na starosti Filip Renč, byl od začátku zvláštní nápad. Původní Sanitka měla jasně daný historický vývoj, kromě mezilidských vztahů (občas směšných i tehdy) vyprávěla příběh vzniku rychlé záchranné služby v ČSR. Tuto berličku nová verze postrádá, jediné co zbývá, jsou příběhy jak z telenovely. Posuďte sami:
Starý Jandera v Hanzlíkově podání už není ten mladý sympaťák z původního seriálu, ale je to pěkný parchant, který opustil ženu a dítě. Ale polepšil si, protože jeho nová manželka má za otce milionáře (je “jediná univerzální dědička celého majetku v hodnotě 200 milionů”, jak se dozvíme v dialogu jak z melodramatu z 30. let).
Jandera se odmítne přimluvit u bohatého tchána za vlastního bratra, jehož manželka slepne a potřeboval by půjčit peníze na operaci v Německu.
Za to jeho původní manželka má problémy s bytem, její slizký a buranský domácí ji chce vyhodit z bytu (asi si máme říct, jaký je to zločinec, ale na druhou stranu o tom, že se budou muset přestěhovat věděli podle dialogu už rok a taky nechápu, proč by se vedoucí dispečinku záchranky s dospělým synem, lékařem u záchranky, musela stěhovat do garsonky).
Slovenská bývalá misska, která pracuje na záchrance u telefonu, okamžitě jede po mladém Janderovi, přestože má doma dítě a její muž pracuje u letecké záchranné služby.
Syn Marka Vašuta je podnikatel a pracuje v USA – docela by mě zajímalo, co vedlo autora k tomu, že jeho postava neumí pořádně česky.
Tím jsem chtěl naznačit, jaké má Ivan Hubač představy o mezilidských vztazích. Působí to jako něco vypitvaného z Ordinace v růžové zahradě.
